Třináctý den prasinceŽivot svaté Lucie panny a mučedlniceTrpěla okolo Léta Páně 300.Svatá Lucie Syrakuzanská panna z urozeného a křesťanského rodu pošlá, s svou matkou Lutycií, kteráž ustavičným nezhojitedlným krvotokem trápená byla, do Katany k důstojnému tělu svaté panny Háty přišla, při jejimžto hrobě nábožně se modlila a své matce skrze její přímluvu zdraví obdržela. Hned brzy potom prosila, aby svůj otcovský podíl chudým křesťanům rozdati mohla, což jí od matky povoleno bylo. Takž pak do Syrakuz se navrátila, všecko své zboží a živnost prodala a peníze mezi chudé rozdělila. Když o tom její ženich (rodičové zajisté mímo vědomí a vůli jeji ji zasnoubili) uslyšel a zvěděl, u vládaře Paškazia ji jako křesťanku obžaloval: Paškazius pak všelijak o to se snážil, jak by jí buď pěknými a lahodnými slo|vy neb pohrůžkami tvrdými od křesťanské víry odvrátiti a k modlářství přivesti a pohnouti mohl: Ona pak čim déleji, tim stáleji v chvále křesťanské víry trvala a on také tim více ji k poctě bohův přivésti usiloval, protož pověděl: „Přestanou slova, když se sáhne k bití.“ K tomu svatá panna řekla: „Služebníkům božím nikdyž nemůže na řeči aneb slovích scházeti, neb k nim jest od Pána povědíno: ‚Když budete před králi a knížaty státi, nepečůjte o to, co byste měli mluviti, nebo vám bude té hodiny dáno, co byste mluvili, ne vy zajisté budete, jenž byste mluvili, ale Duch svatý, jenž v vás mluví.‘ “ Paškazius pak dálejí se ji otázal: „Co pak (prý) i v tobě jest Duch svatý?“ Lucie odpověděla: „Kteříž v čistotě a pobožnosti živi jsou, svatého Ducha chrámové jsou.“ On pak řekl: „Nu, tedy dám tě do obecních nevěstek domu vesti, uhlídáme, dlouho-li toho Ducha svatého zdržeti moci budeš?“ Svatá panna odpověděla: „Jestliže proti mé vůli a bezděčně mne zprzniti rozkážeš, čistota dvojnásobní zejská mně korunu.“ Z toho se Paškazius tak náramně v hněvu zapálil a rozlítil, že hned Lucii tam vtrhnouti a mocí vésti dáti chtěl, kde by její panenství porušeno bylo: ale Bůh všemohoucí to spůsobiti ráčil, že ta svatá panna tak pevně a stále na jednom místě zůstala, že žádnou mocí, žád|nou sílou z něho ní pohnouti nemohli. Protož veliký oheň okolo ní udělati a zanítiti, smolu, pryskyřicí a vroucí olej na ni líti rozkázal; že pak ten plamen ohně jí nic uškoditi nemohl, dal ji mečem skrze krk probodnouti. Po přijaté ráně svatá panna Lucie církvi pokoj a svornost, kteráž po smrti Maximina a Diokleciána následovati měla, zvěstovala, potom pak Bohu svůj čistý panenský duch odevzdala, což se 13. dne prasince zběhlo. Tělo její v Syrakuzách pohřbeno, potom do Konstantinopole, odtud pak naposledy do Benátek přenešeno bylo. Ex Laurentio Surio
|
Svatá Lucie
Autor edice
Komentáře
|
|
Syrakusy – město s velkým přístavem na východ. pobřeží Sicílie. R. 734 př. Kr. ho založili kolonisté a na konci 5. stol. př. Kr. již bylo politicky i obchodně nejdůležitějším městem Sicílie, zejména za vlády tyranů Gelóna a Dionýsia. Catanie – přístavní město v Itálii na Sicílii již. od Etny Háta – též Agáta, mučednice, 3. stol. (?), svátek 5. 2., blíže viz tento den. Paschasius – konzul, sv. Lucii obvinil z rozhazování majetku a sám ji potom chtěl nechat znásilnit. Později byl v Římě odsouzen k smrti. Dioklecián – (C. či M. Aurelius Valerius Diocletianus) císař římský v l. 284 až 305;... D. chtěje říši dáti pořádek uvnitř a bezpečnost na hranicích, avšak věda, že člověk jediný by toho nedokázal, po příkladů některých předchůdců (dne 1. května 285) přítele svého Maximiána přijal za spoluvládce a zároveň za syna. Konstantinopole – (řec.) dříve česky Cařihrad, dnes Istanbul; přístavní město v Turecku na obou březích Bosporu u Marmarského moře. do Benátek přenešeno bylo – údajné ostatky svaté Lucie zde byly umístěny v benediktinském opatství na ostrově San Giorgio, v roce 1981 ukradeny a opět vráceny, v současné době se nacházejí v kostele sv. Jeremiáše |
|
|
Textová
kritika |
|
|
Sicilská národní světice je historickou postavou, i když většina z životopisných údajů pochází právě z legendického podání. Žila a zemřela na počátku 4. stol., její smrt bývá datována do roku 304, 13. prosinec by měl být datem jejího umučení. Lucie je tradičně spojována se světlem – tato souvislost odkazuje na etymologický původ jejího jména (lux je latinsky světlo, výklad viz např. ve variantě v Legenda aurea), teprve později byl do legendy přidán narativní výklad vztahující se k dobrovolně vyloupnutým očím, kterými chtěla odradit svého nápadníka od stálého usilování o sňatek. Legenda ve Vitae patří k nevýpravným textům, omezujícím se jen na samu kostru příběhu. Autor hesla se nevypisoval dokonce ani se zázraky, které rozhodně stály za povšimnutí: kromě zmíněného sebepoškození měla být hrůzným způsobem před smrtí mučena – v textu je zmíněno sice polévání vařicím olejem a smolou, ale Lucie byla údajně podrobena takovým trestům, jako je lití rozžhaveného olova do uší, řezání ňader, trhání zubů, polévána dokonce vařicí močí. Tak teatrální zázrak, jako je nemožnost pohnout slabou dívkou ani silou několika zapřažených volů a dosáhnout tak odtažení do nevěstince, nepřiměl autora hesla k větší naraci. Scénu odbývá slovy: „žádnou mocí, žádnou sílou z něho ní pohnouti nemohli.“ |
|
|
Patronace: |
|
|
Ikonografie |
|
|
|