Osmecítmý den májeŽivot svatého Germána, biskupa pařížského
(Umřel okolo Léta Páně 578.)
Germanus, svatý biskup pařížský, na panství Augustodunenském z šlechetných a poctivých rodičův se zrodil. Jeho otce jméno bylo Elevtherius, matky Evsebia. V patnáctém létu svého věku byl od blahoslaveného Agripina za diakona a po vyjití tří lét za kněze ustanoven a posvěcen. V následujícím čase od důstojného biskupa Nektaria za opata u svatého Symforiána (jakož pak toho byl hoden) dosazen jest. S ja|kou zdrželivostí, ujmou pokrmův tělu, bděním a modlením tam život svůj vedl, nemohu dostatečně vypraviti. Jak hojné a bohaté almužny mezi chudé rozděloval, tato jediná věc a veliký zázrak vysvědčuje. Když jednoho času všecko, což měl, mezi chudé rozdal a neměl tak mnoho pozůstalého chléba, jímž by bratří mohl nasytiti, velice zle s ním byli spokojeni, protož do své cely se zavřev, hořce plakal a měl velikou na srdci bolest. Mezi tím modlením jedna urozená paní, Anna jménem, dala na dva koně chléba naložiti a poslala je k němu. Když jsou se pak tím chlébem nasýtili, na druhý den tak mnoho ještě pozůstalo, že jsou se toho mniši užásli. Skrze tyto dobré skutky biskup k velikému hněvu byl popuzen, dal svatého muže, kterýž ničehož nepopíral, jehožto i zlí duchové chvátili, do žaláře uvrci. Ale božím řízením žalář se otevřel, on však nechtěl z něho ven vyjíti, leč by mu prvé biskupské požehnání dáno bylo. V těchto snážných službách trvaje, nicméně skrze chvalitebné zázraky zjeven byl. Kdož však může všecka jeho zjevení vyzkoumati? Čtyry léta před tím, nežli na biskupství dosazen byl, Bůh mu toho příčinu zjevil a oznámil. Nebo ve snách viděl, an mu nějaký starec klíčův od městské brány paříské podává. A když se on jeho zeptal, co by to významenávalo? Odpověď dostal, aby je k spasení přivedl. Když tehdy biskup pařížský smrtí sešel a on se s slavným králem Chyldebertem potkal, přišlo v jeho volení k vyplnění, což jest mu od nebeského hlasu na rozum dáno. Jak by se pak v svém biskupském stavu dobře a svatě choval, žádným lidským jazykem nemůže se vypraviti, nebo cokoliv on činil, bylo všeckno nad lidskou možnost. A kdybychme všecky divy a zázraky, kteréž on v svém živobytí působil, vypravovati a oznámiti chtěli, tak by to obšírné bylo, že by tato kniha k tomu nestačila. Nebo kdekoliv byl anebo se obrátil, všeliké nemoci uzdravoval. Byl tak veliké vejmluvnosti, že když před lidem kázání činil, všickni museli plakati a za to měli, že jeho slova úst anjela vyplejvají, protož také jim s užásnutím se divili a svých životův tudy polepšovali. Když na cestě byl, buďto o Bohu rozmlouval, anebo žalmy duchovní zpíval, své každodenní modlitby říkal a se s odkrytou hlavou modlil, byť jak chtěla prudká zima byla. Při stole vždycky nětco z svatých Písem sobě čísti dal, aniž kterému času dopustil marně vyjíti, ale vždycky jiným pomáhal anebo sebe sám v ctnostech a svatých skutcích cvičil. A téměř sotva k víře podobné mnohé jest, což však o něm vědomé bylo, a ještě jest, ne nejšpatnější toto, že on k třetí hodině noci do kostela chodíval a v něm při zpívání a svatých službách až do dne zůstával. Když potom zase jsa všecken pro starost a zimuustálý a unavený přicházel, žádného odpočinutí nemíval, nebo veliký zběh vždycky lidu k němu býval. Někteří od něho rady, někteří pomoci, jiní nětco jiného žádali, tak že nikdy nemohl odpočinutí užíti. Když mu se nějaká křivda stala, za hřbet ji položil a na ni zapomenul. A aby pak nouze chudých neobtěžovala aneb nepotlačila, vždycky k milosrdenství a odpuštění hotovým jsa, byl opravdový Otec a pastýř svého lidu, s jiných lidí žalobou odkládal, měl nad jednoho každého bídou lítost, odvracel starosti a zármutky, co nejvíceji mohl, a po lidsku možné bylo. Naposledy jsa plný dobrých skutkův, i den svého blahoslaveného vykročení věděl. Několik dní před tím svého písaře do pokoje svého povolav, jemu, aby na jeho loži velkými literami tato napsal, rozkázal: Quinto Calendas Junias – to jest dvacátého osmého dne máje. Žádný nevěděl, co by to vyznamenávalo, až po jeho odjití zjevilo se, co on tím byl rozuměl. Nebo právě toho dne, kterýž byl dvacátý osmý máje měsíce, jakž mu od Boha to zjeveno bylo, svatě vykročil a k svému Pánu Kristu, kterémuž do osmdesáti let sloužil, se odebral a pro své veliké zázraky, kteréž Bůh skrze něj v tomto světě působil, v tovaršstvo apoštolův přijat jest. Léta spasení našeho pětistého sedmdesátého osmého. Ex Fortunato Piktaviensi
Augustodunum – město v tehdejší Galii, dnes Autun - Francie Kostel sv. Symforiána– v Augustodunu (Autunu), zde se roku 540 stal sv. Germán opatem kláštera Agripin – sv. Agrippinus, původem z Augustodunu Nektarius, biskup – nedohledáno Chyldebert – francký král Chlotar I. (511–561), známý svým bezohledným životem: zavraždil svého bratra Chlodomera a dva z jeho synů, aby získal bratrovo území, později se stal vládcem nad Burgundskem. Germánus byl jeho arcikaplanem a obrátil jej na lepší život.
Svatý Germán, Germanus z Paříže, Otec chudých
Ikonografie
Odkazy: |
Svatý Germanus
Autor edice
Komentáře Kult
|