Čtyrmecítmý den srpna

Život svatého Bartholoměje – apoštola.

(Trpěl Léta Páně 71)

Svatý apoštol Bartoloměj galilejský příchod Pána Ježíše Krista podlé evanjelium od sebe sepsaného národům v nejzadnější Indii, kteráž mu v rozdělení okršlku zemského k kázání v ní evanjelium připadla, zvěstoval. Když pak jich v té krajině mnoho k Pánu Kristu obrátil a všelijaké práce, nesnáze a protivenství vytrpěl, přišel také do větší Armenie, kdež krále Polemona, jeho manželku a dvanácte měst k křesťanskému náboženství obrátil. To velice mrzelo modlářské kněží, protož tak mnoho při bratru Polemona krále dovedli, že on svatého Bartoloměje jíti, palicemi ubíti, na kříž pověsiti a kůži z něho za živa svléci, naposledy pak hlavu jeho stíti dal. V těch mukách svou duši on poručil. Jeho svaté tělo v Albánii městě v veliké Arménii ležícím, v němž také trpěl, pohřbeno, potom pak do ostrovu Lypara dovezeno, odtud do Beneventu a naposledy do Říma od císaře Otthona, toho jména druhého, a papeže Řehoře pátého na ostrov Tyboris, do kostela jeho jménu odevzdaného, přeneseno bylo. Den jeho v Římě dvacátého pátého dne měsíce srpna se světí a ten kostel za celý tejden s velkou nábožností se navštěvuje.

 


Komentáře

Větší Arménie – v novějších zdrojích Velká Arménie. Země osídlená již ve 4. – 3. tisíciletí před Kristem. V 6. století před Kristem se začala utvářet v oblasti Arménské vysočiny Velká Arménie, která se už ve 4. – 3. století př.K. stala samostatným státem. V obavě před vlivem Perské říše se přimkla k římskému impériu, ale přesto byla roku 387 rozdělena mezi říši východořímskou a perskou. Ve 4. století bylo završeno křesťanství, které se stalo státním náboženstvím.

Albanie – město ve Velké Arménii, jinač Albanum. Dnes Albano, město ve střední Itálii

Lypara – dnešní Liparské ostrovy poblíž Sicílie. Hhlavní a největší ostrov, podle něhož se nazývá celé souostroví. Hlavní město – Lipari – je biskupským sídlem. Zde na návrší stojí katedrála San Bartolomeo, založená v 11. století Foyerem Normanským. Na hlavním oltáři je obraz sv. Bartoloměje – patrona ostrova.

Benevent – dnes Benevento, město v Italii

Tyboris – ostrov Isola di Sancto Bartholomeo na řece Tiber, na němž stojí chrám sv. Bartoloměje, původně besídka zasvěcená sv. Vojtěchu ( jinde se píše, že chrám sv. B. je postaven na místě antického Eskulapova chrámu, zbudován císařem Otou III.)

Polemon – poslední král Velké Arménie, který roku 63 odevzdal svou říši římskému císaři Neronovi (od té doby země římskou provincií)

Císař Otthon II. – císař Ota II., jeden z vládnoucích čtyř císařů okolo roku 69

Papež Řehoř V. – 996 – 999, první papež německé národnosti (24letý příbuzný tehdy patnáctiletého krále Oty III., kterého vzápětí korunoval na císaře)

 

Svatý Bartoloměj

Pocházel z Kány, galilejského města severně od Nazaretu. Jeho otec Tolomaj byl         ze vznešeného rodu. Syn Tolomajův (aramejsky Bar Tolomaj) vyrůstal v kultivovaném prostředí a získal zde vzdělání. Přátelství s apoštolem Filipem přivedlo Bartoloměje ke Kristu. Když však slyšel, že Kristus vyrůstal v Nazaretu, otevřeně prohlásil: „Copak z toho vykřičeného města může vyjít řádný člověk?“
V době Kristova mládí skutečně v Nazaretu žilo různorodé obyvatelstvo. Velká část byla pohanská a mezi pohany bylo málo morálně silných jedinců. Bartoloměj vzápětí pochopil, jakou osobností Kristus je, a změnil své stanovisko. Provázel ho na cestách a byl svědkem jeho zázračných činů.
Ježíš si vysoce cenil Bartolomějovy ušlechtilosti a jeho smyslu pro spravedlnost: „Hle, pravý Izraelita, ve kterém neníé lsti!“, řekl o něm. Bartoloměj po tři roky doprovázel Ježíše a po zmrtvýchvstání byl svědkem jeho zjevení u jezera Genezaretského v Galileji.
Šířil víru na arabském poloostrově a v nynějším Turecku. V maloasijské Frýgii se sešel s apoštolem Filipem. Dále putoval na východ, do Lykaonie (kraj kolem města Konya) a do Velké Arménie, respektive do země Šírván (dnes Ázerbajdžán a Dagestán). Působil v královské rodině šírvánšáhů. Dceru krále Polimeoda zbavil prý šílenství, a proto se králova rodina nechala z vděčnosti pokřtít. Ale králův bratr Astyages probudil v pohanských kněžích a vojácích vůči Bartolomějovi nenávist a ten byl pak ve městě Deerbent krutě mučen. Sedřeli mu kůži s těla a nakonec ho ukřižovali hlavou dolů.
Jeho ostatky prodělaly složitou cestu. Na počátku 6. století je dal výchořímský císař Anastasius I.
  přenést do mezopotámské Dury, později se relikvie dostaly na ostrov Lipari a v roce 809 do města Beneventa v Kampánii. Odtud do Říma, do hrobky v chrámu sv. Bartoloměje (původně besídka zasvěcená našemu sv. Vojtěchovi, nacházající se na ostrově v Tibeře) nedaleko Kapitolu. Část ostatků tohoto apoštola získal také Karel IV. pro svatovítskou katedrálu v Praze.
Kult hojně rozšířen. Např. v Anglii oblíben od 11. století, kdy katedrála v Canterbury získala jeho paži. Svátek 24.7. v západní liturgii, 11. 6. v ortodoxní církvi.
Ve
Vitae sanctorum uvedeno bez pramene, podle J. Linky vychází život sv. Bartoloměje z textu T. Mezeříckého 1616, je i ve Vita sanctorum 1625 a u J. Z. Fialy 1630.

Patronace
-
patron Armenie, knihařů, řezníků, ševců, zpracovatelů kůže, sádrařů, obuvníků, koželuhů, lovců kožešin;
- proti nervovým a neurologickým chorobám, proti škubům svalů.

 

Ikonografie
koželužský nůž, kůže (vlastní kůže přes rameno nebo v ruce), křest (křtil pohany), hlava

Odkazy
http://www.catholic-forum.com/saints/saintb11.htm

Vitae sanctorum

Kalendář

Svatí měsíce srpna


 

Svatý Bartoloměj apoštol
II. díl, str. 199
bez pramene

 

Autor edice
Dagmar Mikešová

 

Komentáře
(komentovaná slova jsou
hypertextově provázána,
při přejetí slova myší se
komentované místo zvýrazní;
komentář je také uveden
jako tooltip)

Ikonografie

Patronace

Kult

Odkazy