|
Sedmého dne ledna Život svatého Rajmunda Umřel léta Páně 1275 Rajmundus z Pennaforty katalánský, z rodu králův aragonských po|šlý, když trochu z dětinství vyrostl, poslán jest do škol na literní umění; byvše na učení, tak mnoho v brzkém čase prospíval v duchovních i světských říšských právích, že mezi nejvznešenějšími mužmi mohl počten býti. Pročež měšťané bononyenští zaslechše takovou pověst o bohabojném muži, zjednali ho na obecní groš, aby u nich učil: Ale on pro tu samou příčinu roucho oblékl řádu svatého Dominika. A poněvadž prvé mnohými spůsoby jednomu mládenci školnímu odrazoval, aby nevcházel do řádu duchovního, potomně sám se (nebo ho svědomí hnětlo) do řádu duchovního jménem kazatelského dal, zanechav všech světských marností, rozkoší, s velikým všech svých známých podivením. Po vykonání pak léta prvního v řádu a po učiněných slibích hned povolán jest do Říma a volen jest za tovaryše od poselství Svatosti papežské, aby s ním do španělské země jel. Potom, jak se jest dověděl papež Řehoř toho jména devátý o jeho moudrosti a umělosti, rozkázal mu listy papežské i sněmy i jiná ustanovení do jedné knihy sebrati a spořádati (kterýchž nyní v školách užívají a je zachovávají), jakož se poznati může z předmluvy od téhož papeže s vysvědčením jeho jména do té knihy vložené. Potom papež učinil jej svým kaplanem a penitenciarem, to jest zpovědlníkem, kterážto povinnost za těch časův nedávala se žádným jiným krom vysoce učeným mužům: bylo jemu také uloženo, aby pře chudých lidí vyřizoval a jim k spravedlnosti dopomáhal. Ale po pilném sebrání listův papežských a zřízení v jedné kníze vydal také sumu o příhodách svědomí, knihu ovšem velmi užitečnou a platnou, přes to znamenaje Svatost papežská jeho bohabojný život, mravy a velikou umělost a dobrotivost, učinil ho biskupem v městě Barchinonském. On pak poznav, že by v tom důstojensví biskupském veliké břímě bylo, zanechav to důstojenství, navrátil se zase do řádu svatého Dominika s dovolením dotčeného papeže, chtěje se raději sprostnou sukní a pláštěm chatrným odívati a v takovém rouše pánu Bohu sloužiti, nežli podlé biskupského důstojenství přísný počet z velikého vládařství při smrti vydávati. Navrátiv se do řádu svatého Dominika nejpokornější otec, žádal jiných, aby někoho dobrého s sebou měl, který by ho naučil těm věcem, které na duchovního náležejí. A poněvadž byl velmi tichý a přirození pokojného, dosti v krátkém čase tak jest v ctnostech i mravích veliký prospěch učinil, že při shromáždění obecném osmnáctém v městě Bononii léta 1238 (kteréž kapitulou | jenerální nazývají) za nejvyššího správce řádu kazatelského prostředkem jednomyslného snešení všech nejstarších otcův volen a vyhlášen byl. Toho také času obávali se starší otcové, aby důstojenstvím sobě předloženým nepohrdal, aneb se některak nevymlouval, uradivše se poslali k němu do Barchino města Hugona Bonisia z Plevencie, Poncia de Sperra Filipa i Štěpána Španěle s některými jinými vzáctnými mužmi: ale muž Boží voliv raději samotný býti nežli jiné spravovati, nechtěl se dáti žádnou mírou k tomu namluviti, až potom vážnosti a důvody tak vzáctných mužův jsouc přemluven, s hlavou skloněnou důstojenství jenerála přijal: Ale dvě létě toliko v tom ouřadu pozůstav, na prvním obecném sněmě za jeho spravování držaném (kterýž devatenáctým byl) léta 1239 nařídil toto, aby nejvyšší správce řádu toho mohl složiti z sebe ouřad v přítomnosti otcův starších (kterýž se difinitores nazývali) a aby oni povinni byli takové jeho postoupení připustiti. Což také tehdáž sám skutečně dokázati chtěl a o to usiloval, ale nikoli toho dovesti nemohl, poněvadž otcové starší povoliti tomu nechtěli. Potom pak následující léta 1240 při dvatcátým obecném shromáždění v Bononii držaném za to jest žádal, aby jemu ten ouřad z sebe složiti dovoleno bylo, předstírajíc jim svou nemoc a některé jiné příčiny. A když o to velmi hrubě usiloval a často se při shromážděných bratřích kořil, to jest obdržel, zač jest byl žádal, pro oneno samé nařízení a ustanovení, které jsou byli předešlého roku jednomyslně učinili. Protož
uznavše opět starší otcové, že by veliký
neřád z toho povstati mohl v řádu jejich, kdyby každý podlé vůle své
jenerální ouřad z sebe složiti mohl a oni by byli povinni jejich žádosti
svoliti: Naproti tomu zase jsou toto ustanovení učinili, totižto aby potomně
takové jenerálův žádosti povolováno nebylo, jediné leč
by se toho nějaké slušné
a hodné příčiny, aneb ustavičné překážky nacházely, a tak oneno první
ustanovení zrušeno bylo. Když se tehdy svatému Rajmundovi vedlé jeho žádosti
stalo, s veselou myslí do Barchinona se navrátil a tam život vedl svatý,
ustavičným učením a rozjímáním zanepráždněn jsouc. Vydal také mnoho a
rozmanitých kněh na světlo (jakož o tom svrchu oznámeno jest) a ustanovení též
řádu kazatelského divným spůsobem uspořádal, kteráž prvé nebyla spořádána. Po
onom pak postoupení ouřadu jenerála ještě živ byl 35 let, potom z tohoto
světa na den Tří králův povolán byl léta 1275. O jehožto svatém životě |
mnozí
zázrakové na vzývání jeho jména od všemohoucího pána Boha učinění hojné
svědectví dávají. Byl pak za svatého vyhlášen za času Klimenta, římského papeže,
toho jména osmého.
|
Svatý Raymund z Pennaforte Vita sanctorum 1625: 6.1., str. 9a
Autor edice
Kult |
|
Poznámky Komentáře Bononie – Bologna, město v Itálii Barchino – Barcelona, město ve Španělsku penitenciarem – penitanciářem; penitenciář – duchovní hodnostář, zpovědník; buď kanovník, nebo v Římě kardinál, který může snímat církevní tresty; jeho úřad se nazývá paenitentiaria Apostolica. Kardinál penitenciář má zvláštní postavení: schvaluje způsob získávání odpustků, pomáhá při otvírání Svaté brány u Sv.Petra a provází modlitbami papeže v jeho poslední hodině. Hugona Bonisia z Plevencie – Plevencie; v originále Placentium, tj. italské město Piacenza, nezjištěno Poncia de Sperra – nezjištěno Filipa i Štěpána Španěle – v originále Philippum & Stephanum Hispanum, nezjištěno difinitores – zřejmě míněn definitor, tj. církevní řádový úředník s dozorčími pravomocemi, který spravoval určitý obvod sestávající z několika opatství či prelatur. za obecní groš – za obecní plat, v originále publico stipendio Byl pak za svatého vyhlášen – bylo to za pontifikátu Klementa VIII. v roce 1601. ex Alberto Leandro – Alberti Leandro (1479–1552), italský historik, v roce 1493 vstoupil do dominikánského řádu, stal se v Římě sekretářem generála řádu Francesca Silvestra Ferraria. V roce 1517 vydal v šesti svazcích životy významných členů dominikánského řádu. Proslul ale zejména jako historik Itálie (Descritione di tutta l'Italia, Bologna, 1550). |
|
|
Textová
kritika |
|
|
Sv. Raymund |
|
|
Patronace: |
|
| plášť | |