Intermedium de duobus rusticus rixantibus de lana caprina       603

Bukeš:  
Ho, ho, mám hlas jako zvonec.
Masopustu táhne konec
a já se budu ženiti,
nechtíce víc vdovcem býti.
Ač jsem juž prv měl tři ženy,
jednu Důru a dvě Rejny,
neníčko chci míti Káču,
veselí pak bez koláčů.

Klempera:
I huj, huj, Bukši, provaze,
však by ti bylo juž blaze,
aby měl mít čtvrtou ženu.
Prvs měl Důru, dvakrát Rejnu,
a neníčko chceš Káču mít.
Truc, truc, jest mi ji vodloudit,
nebo já chci mít Kačenku,       604
majíc ji za svou milenku.

Bukeš:  
Nu, kmotře, ať nedím habře,
žádnej ti toho nevydře,
cokoliv tvého má býti;
já nechci Kačenky míti,
chci míti Káču, cos slepej?
či neslyšíš, cos pak hluchej ?

Klempera:
Nu, krkavče, či brž kmotře,
ne každej se toho dotře,
jako já a ty chtíc Káču,
tak, jakž pravíš, bez koláčů,
ač já vo Káču nestojím,
Kačenku si vzíti strojím.

Bukeš:
I ty mně, rožne, chceš vodstrčit
a mou Káču mi vodloudit?
Co Kačenka, to Káča jest,
vdyť to snad jméno jedno jest.

Klempera: 
Ale pak, kmotře, psí dílo,             605
jak by jméno jedno bylo?
Jináť jest Káča, Kačenka,
jiná tvá a má milenka.

Bukeš:  
A hovno je, copak nevíš,
čili se tak hrubě třeštíš ?
Káča, Kačenka jedno jest,
to jméno mi vždy milé jest;
ty mi ji snad chceš vodloudit,
truc, chtělť bych jednu zalepit.

Klempera:       
I Bukši, nebudeš dobrej,
ba ani kmotr poctívej,
dokud toho nevykonáš.

Bukeš:  
I tu, rožne, Klempero, máš.                             uhodí jej
Tu máš, tu máš ještě druhou,
nevodluzuj mi Káču mou.

Klempera.:
Ach, ach, provaz, ač jest kmotr,        606
učinil mi jako lotr,
ježto mu Káču neloudím,
Kačenku sobě mít soudím.

Bukeš:  
I mlč, mlč, přece Káču loudíš,
vsednu na tě znovu, hned zvíš.

Klempera:       
I rožne, Káči nežádám,
Kačenku já míti žádám.

Bukeš:  
I pověz, ale na svou čest,
čí dcera tvá Kačenka jest?

Klempera:       
I nebožtíka Zobálka,
sestra Zobala Michálka.
Jsou dvě sestry: Káča jedna
a Kačenka sestra druhá.

Bukeš:  
I kmotře Klempero, dobře jest.
Budem švagrové, na mou čest.
Káča, Kačenka sestry jsou,      607
otce, matky jednoho jsou;
tak sme se darmo vadili,
jen z sebe smích způsobili.

Klempera:       
Smiřme se a poďme spolu tam,
zvíš hned, jak se povede nám.
Vony tamto vobě sedí,
že k nim přijdeme, snad vědí.

Bukeš:  
Poďme ale. — Má služba, Káčo!                        Tu jdou, klaní se po selsku
Miluji tě, ach, ach, Káčo,
ale jsi-li na mně laskavá?

Káča:   
Ba, tak jest, ty jsi má sláva,
nebo, hned jak tě uhlídám,
nechutenství v žaludku mám,
a když tě slyším mluviti,
hned nestačím na zem plíti,
a když pak ty na mně vzhlídáš,
stůni tři dni, jinak nemáš.

Bukeš:  
Hle, Klempero, že pravda je,                                  608
že mně má Káča miluje.
Nu, ty se ptej též Kačenky,
zdali tě miluje taky.

Klempera:       
Viď, Kačenko, že mi přeješ
a též mně věrně miluješ?

Kačenka:        
Ba, jistě to ti slibuji,
že tě bez čárů miluji,
nebo, hned jak tě uhlídám,
hned přehroznou běhavku mám,
a když tě slyším mluviti,
musím hned zuby skřípěti,
ano, ty, když na mně hledíš,
hned mi žloutenku způsobíš,
ale když ode mně odcházíš,
tu mi dobrou mysl činíš.

Klempera:       
Hle, Bukši, jakou lásku mám,
bys neviděl, neřek bys sám!
Pročež juž radostí píme.        609

Bukeš:                    
Tak jest, notně si připíme,
když sme tak dobře zjednali
a v lásce se upevnili.

Káča:   
Hleď, Kačenko, jací páni                        Přistoupí k druhý sestře a k ní mluví
a vod Žandova zemani.
I neber si takového
grobiána nemravného.

Kačenka:        
I, než bych ho sobě vzala,
radše bych se uvázala;
můžem jim zuby ukázat,
voni se budou domnívat,
že jest sejr — budou se kasat,
my se mužem zatím vysmát.

Káča:   
Dobře, Kačenko, rozprávíš,
ale, co ti povím, nevíš;
přece se k nim pěkně mějme,     610
snad jich v něčem užijeme.
Mně můj Bukeš tak miluje,
že sám neví, co a kde je:
vondy, když sem mu hubičku
dala, mou milou zadničku,
radostí div se nezbláznil,
hned mi nový botky koupil.

Kačenka:
Ba, můj Klempera vondyno,
když smě pili spolu víno,
že sem se tak ukázala,
jako bych ho líbat chtěla,
byl by se vztekl radostí,
žral pro my zdraví i kosti.
Ale mlčme, voni k nám jdou,     Frejířové jdou k milenkám
tuším blázni vožralí jsou.

Káča:        
Ba arci, že jsou, voslové,
mrzutí koněpychove.

Klempera:       
Přistupuje k Kačence
Och, och, Kačenko, Kačenko,     stiskne ruce      611
my srdíčko, má milenko,
vobejmi mně, dej hubičku,
budu ti dlužen kravičku.

Kačenka:        
Dám, dám, Klempero, ráda dám,
hubičku, jak na ni sedám;
jednom počkej, až vochladne,
a zatím tě chuť pomine.

Bukeš:  
Klempero, kosíš se, já nic,            vopřahá na druhýho něčím
však mně má Káča přeje víc.
Viď, viď, Káčo, že mi přeješ,
poněvadž se na mně směješ.

Káča:   
Ovšemť přeji, nebť vše sluší,
bys jen měl voslový uši.

Bukeš:  
Ó Káčo, hubičku dej, dej,
a trošku se na mně zasměj,      Podává ji svý tlamy
ať poznám, zdali mi přeješ.

Káča:   
Přeji, však když vode mě jdeš.                              612
Hubičku ti též ráda dám,
však na který vždyckny sedám.

Bukeš:  
Och, radostí se nečiji.
Kde muzika? Hle, hyn stojí.
Muziko, hud, hrej, pískej nám,
budu ti dlužen grejcar sám.

Gejdač: 
Já hudu, hleď k tanci jíti,
však mi musíš zaplatiti.

Klempera:       
Och, och, kde je má Kačenka,
mýho srdíčka milenka?
Och, Kačenko, k tanci poďme
a taky si psinu veďme.

Kačenka:        
Nu, třebas, Klempero, poďme,
nějak pěkně sobě veďme.

Klempera:       
Hojsa, hojsa, srdce moja,
líbíť mi se líčko tvoja.
Finis.