ACTUS POBOŽNÝ O NAROZENÍ
SYNA BOŽÍHO, PÁNA NAŠEHO
JEŽÍŠE KRISTA

Osoby actum konající jsou tyto: 3 anjelé, 3 pastýři, 3 králové,
Maria, Jozef, Herodes, 2 Herodesovi drabanti, 2 Židovky,
1 posel, muzikanti.

Prologus
Vaší Milostí, páni milí,
vinšujem vám hojné zdraví,
k tomu šťastné nové léto,
dejž vám je Bůh chvíle této!
Na malé pak vyslyšení
žádáme vás spolu nyní,
neb vám chceme oznámiti,
novou, divnou věc praviti
o narozeném děťátku,
krásném, malém nemluvňátku,
jemužto jsou k poctivosti
přijeli s velkou slavností
od východu tři králové,
slavní, velicí pánové.
Pilně se ptali na něho
u dvora velmi slavného
Herodesa, jenž byl králem
a židovským mocným pánem,
aby se klaněli jemu
jakžto Stvořiteli svému,
dary velké mu nesouce,
jemu je ofěrujíce:
zlato, kadidlo a myrrhu
slavně obětovali mu
jakožto králi novému,
v nově na svět zrozenému.
Herodes pak, ač se činil,
jako by toho vděčen byl,
avšak velmi se rozhněval,
že za tou příčinou jest dal
zmordovati času toho
neviňátek velmi mnoho,
totiž sto čtyrydcet tisíc
a některé, tak smejšlím, víc.
Jak se pak to všecko dálo,
poslechněte něco málo!
V krátkosti vám oznámíme
v podobenství ukážeme.
Co nyní anjelé zpívat
a pastýřům oznamovat
budou o takové věci,
poslouchejtež s pilnou péčí!

Tuto anjelé zpívají: Narodil se Kristus Pan etc. A když
dospívají, jdouce k pastýřům, první anjel mluví takto:
1. anjel:
Ó rozmilí pastuškové,
poslouchejte věci nové,
co se této noci stalo
a v Bethlemě přihodilo!
I což pak o tom nevíte
a nás zpívat neslyšíte?
Narodil se vám Spasitel,
všeho světa Vykupitel.

1. pastýř Bárta:
I kdež, medle, povězte nám,
ať my, jdouce, pospíšíme tam,
v kterém se narodil místě?
Myť nevíme o tom jistě.

2. anjel:
V Bethlemě v jesličkách leží
mezi hovady, tou zvěří.
Jděte, tam jej uhlídáte,
jak vám pravíme, shledáte.

2. pastýř Vávra:
Ach, ach, Bože všemohoucí
a neobsáhlý v své moci,
jaké to nové vidění
a předivné zvěstování
nám, lidem, pastýřům chudým,
v tomto světě poníženým?
Že by se měl naroditi
a na tento svět přijíti
děťátko, Kristus Spasitel,
všeho světa Vykupitel?

3. anjel:
Tomu věřte dokonale,
že najdete Krista krále
[v] způsob děťátka malého,
z panenky narozeného,
neb tuto noc příchodem svým
osvítil jest, světlem jasným.
Hleďtež vy tomu věřiti,
nemeškajíc s námi jíti!

3. pastýř Kuba:
Hned jsem sobě divně myslil,
že sám nevím, co jsem činil
této pominulé noci,
spatříce v ní divné věci,
an tak velmi světlá byla,
co by se v den obrátila.
Řekl jsem, že něco nového
musí býti, předivného.
Pojďmež tedy, nemeškejme,
to děťátko přivítejme!
Ale nejprve písničku
sezpíváme tomu synáčku
a potom pěkně klekneme,
vítat jej s vinšem budeme.
Pojďmež již ve jméno boží,
kteréž se v nás ve všech množí!

Tu již jdou a, kleknouce, zpivaji: Ježíš, nás Spasitel.
A potom první pastýř mluví:
O Maria, panno čistá,
blahoslavená´s, věc jistá.
Ukaž nám Krista děťátko,
to maličké nemluvňátko!

Maria odpovídá:
Pastuškové, pohlídněte,
nad tím se velmi radujte,
že to jeho narození
jestli pro vaše spasení!

Pastýř 1. přece mluví:
Ó děťátko ušlechtilé,
nad syny lidské spanilé,
my sprostí vítáme tebe,
přišlého k nám dolův s nebe.
Děkujeme Tvé milosti
s pokorou a uctivostí,
žes nás, chudý lid, navštívil.
Prosíme tě, bys nás spasil!

2. pastýř:
Synáčku boží jediný,
ach, co jsme my ty noviny
velmi rádi uslyšeli,
když nám anjelé pravili,
že's k nám v způsobu děťátka,
maličkého nemluvňátka,
na tento svět přišel s nebe!
My hříšní prosíme tebe,
račiž nám milostiv býti,
naše viny odpustiti!

3. pastýř:
Ach, náš milý Pane Bože,
větší milost být nemůže,
jako jest nám nyní dána
od všemohoucího Pána,
že jeho Syna milého
vidíme narozeného.
Protož, děťátko maličké,
přeušlechtilé, krásničké,
prosíme, dej nám svou milost
a po smrti věčnou radost!
Tobě, Maria Panenko,
vracujeme zas děťátko,
poníženěť děkujeme
a Bohu tě poroučíme.

Panna Maria odpovídá:
Jděte, pastuškové, s Bohem,
v požehnání hojném, mnohém,
hleďtež si toho vážiti,
co jsem vám dala spatřiti,
neb to jeho narození
jestiť pro vaše spasení.

První pastýř, odcházejíc, mluví:
Nu, pojďmež zas pásti ovec,
platí, že některej skopec
od vlka nám jesti sněden.

Panna Maria:
Věř mi, není ani jeden!
Jděte, pastýři, vesele,
najdete své stádo v cele.

Tuto zpívá P [anna] M[aria]:
Jozef! Milý Jozefe,
koleb to malé dítě:
Pán Bůh ti to zaplatit ráčí
hojně v tom nebeském království.

Jozef zpívá:
Maria, ctná panenko,
jáť kolíbám děťátko,
vědouc o tom konečně,
že nu to zaplatí v království věčně.

P[anna] Maria mluví:
Ach, milý Jozefe, což já se starám,
že tak velmi strhané plénky mám.
Též mouky, ani krupice nemáme,
z čehož dítěti kaše naděláme?
Líto mi jesti na ně hleděti,
že je vidím tak bídně ležeti,
neb milátko skoro dnes nejedlo,
hladem mi velkým všeckno umdlelo.

Jozef:
Nestarej se tak, panenko,
o to tvé malé děťátko,
neopustíť ho Bůh milý,
věř o tom, v nižádnou chvíli.
Však tuto ještě v rendlíčku
kaše zůstalo trošičku.

P[anna] Maria:
Inu, zhřejž tehdy ostatek tý kaše,
ať se jí posilní děťátko naše!
Než hled, aby jsi jí nepřipálil,
již by jsi mi smutné panně spravil,
neb by sice připálený kaše
nechtělo jísti děťátko naše.

Jozef:
Rád to udělám, Maria,
jakž mi rozkáže milost tvá.
Než jest tě mi velmi líto,
ctná panenko, a to proto,
že se tak hrubě fresuješ
a srdce si zkormucuješ
o tu mouku a krupici.
Nestarej se o ty věci!
Jestliže bychom kde vzíti
neměli, chci uvěřiti
od některého dobrého
člověka, přívětivého.
Pakliť nás lidé opustí,
věz, žeť nás Bůh neopustí!

P[anna] Maria:
Ba jistě já v žádném jiném
kromě v Pánu Bohu samém
svou naději všecknu skládám,
neb v světě málo přátel mám.

Tuto tri králové na plac vyjdou, muzika hraje; po přestání
muziky první král Kašpar mluví:
Kašpar:
Ej, jak naše tato cesta
jestiť z dalekého města!
Pracně ji velmi konáme,
s velkou snažností žádáme
toho dojít, což míníme,
ač to dost pracně činíme.
Králi Melichare, vím, že Tvá
Milost vždy v tom stále trvá,
že, co jsme před sebe vzali,
to, žádáme, bychom došli
a toho krále nového,
v nově k nám na svět přišlého
bychom slavně přivítali,
poklonu mu učinili,
jakž sluší na takového
krále a pána slavného.

Melichar:
Tak jest ovšem, Kašpare králi,
že jsme my proto přijeli
z našich zemí sem do těchto
západních toliko proto,
abychom toho slavného
krále, k nám na svět přišlého,
vítajíc, dary poctili,
poklonu mu učinili,
poněvadž jsme jeho hvězdu
uhlídali na východu,
kteráž nás vždy předcházela,
ustavičně nám svítila.
Toť jistě s boží pomocí
má se státi, aniž v noci
téměř málo spáti máme,
až to vskutku vykonáme.

Balthazar:
Zajisté spravedlivé jest,
toť beru na královskou čest,
aby ten nový král od nás
poklonu přijal v tento čas,
a to hodnou, jakž na něho
sluší, podle moci jeho.
Ten aby od nás byl uctěn
dary, nejsem poslední ten,
abych s snažnou uctivostí,
s pokorou, s ponížeností
• neměl k němu přistoupiti,
poklonu mu učiniti.
Jakož hned, jakž jej najdeme,
poklonou, dary uctíme
jeho královskou důstojnost
a znamenitou velebnost.

Kašpar:
Tak jesti, Balthazare králi,
že ten král poklony, chvály
i darův slavných jest hoden,
to může vyznat nejeden,
nebo se z hvězdy poznává,
jako na vědomí dává,
kterak ten král hodnosti
jest hoden a poctivosti.
Nebo hleďtež, kterak svítí
a jako dennice třpytí!
Ale což to? Již zmizela!
Ach, co že nás zarmoutila
tak, že již cesty nevíme,
kam se jenom obrátíme,
poněvadž jsme v neznámosti,
nemajíc cest vědomosti.
Než v tomto — zdá mi's — nebloudím,
což za pravé býti soudím,
bychom Herodesového
dvoru, krále židovského,
nijakž neopomíjeli,
nýbrž u něho se ptali
na narození takové,
nám i jemu divné, nové,
neb on o tom nejlépe ví,
poněvadž tak, jak se praví,
v jeho panství to stalo se,
ten nový král narodil se.

Melichar:
Dobré zdání tvé, králi, jest.
Což pravíš, ovšem slušné jest.
Protož budeme se ptáti
někoho, jenž by nám znáti
dal, budem-li přístup míti
k Herodovi, s ním mluviti.
Ale nevím, skrze koho
Herodes se doví toho,
že s ním chceme rozmluviti
a o pilnou věc říditi.

Balthazar:
Snadně on se doví toho,
jen my, nemeškajíc mnoho,
pospěšme ke dvoru jeho,
tam dvořana některého
spatříc, jemu oznámíme,
co zapotřebí, povíme,
aby on nás králi svému,
Herodesovi slavnému
hned opověděl v rychlosti,
že s snažnou ponížeností
chceme s ním rádi mluviti,
některé věci říditi.
Ale, hle, tamto někoho,
zdá mi se, dosti ctnostného,
přede dvorem jeho státi
vidím, hleďme se tam bráti!
Jistě dvořenín jeho jest,
neb spanilé postavy jest.

Tuto přistupuji k dvořenínu.
Pozdraven bud, mládenče ctný,
králi, pánu tvému, věrný!
Žádáme tvé uctivosti,
aby[s] nás s ponížeností
opověděl králi tvému,
Herodesovi slavnému,
a že s ním mluviti chceme,
než že z daleka jedeme
jakožto slavní králové,
z východních zemí pánové.

Dvořenín odpovídá:
Vykonám já s ochotností,
rád vůli Vaší Milosti.
Cožkoli ráčíte chtíti,
chci povolný ve všem býti.

Tuto jde k králi.
Milostivý králi, pane,
rač dobrotivě slyšet mne!
Oznamuji Tvé Milosti
s pokorou, s ponížeností,
že přijeli tři králové,
slavní, velicí pánové,
z východních zemí do těchto,
žádajíce nyní toto:
Aby mohli přístup míti
k Tvé Milosti a mluviti.
I což ráčíte říkati,
mám-li jich sem povolati?

Muzika hraje a Herodes, vstana, mluví:
My z Boží milosti Jeruzalémský
král slavný, Herodes velikomocný,
vznešený mezi národy mnohými —
kdož jest, jenž by se nespravoval námi?
spravovali jsme v dobrém pořádku
lid židovský beze všeho zmatku
přes třiceti let, a to s velkou prací,
nejvíc pak Boha našeho pomocí.
O tom mají vědomost naši věrní,
tejné raddy, též i dvořané jiní.
Žádného jsme v ničemž neutiskovali,
jak chudého, tak bohatého jsme soudili
a ještěť bohdá budem spravovat,
aniž jest, kdož by nás mohl odehnat.
Než toto jest nám nyní nejdivněji,
co ti tři králové v naší zemi chtějí.
Poněvadž tedy jsou té žádosti,
povolej sem těch králův s ochotností!

Dvořenín, poklonu se jak Herodesovi, tak potom králům,
mluví:
Slavní králové a páni,
rychle, bez prodlevování,
dalšího meškání, jíti
máte k králi, přistoupiti
a tu, před Jeho Milostí
mluvit vážně, s uctivostí.
Pročež neračte meškati
k králi pánu přistoupiti!

Z králův jeden odpovídá:
Za tvou službu, rytíři ctný,
urozený a šlechetný,
náležitě děkujeme
a tobě se odměníme.

Kašpar k Herodovi mluví:
Slavný, velkomocný králi,
kterýž's hoden pocty, chvály,
vinšujem ti zdraví mnohé,
také panování dlouhé,
též v tom světě všeckno šťastné,
každého času výborné.

Herodes:
Tolikéž i my, králové
slavní, velicí pánové,
vám též vinšujem podobně
z srdce upřímného věrně.
Nyní se pak dotazujem,
vám vůli svou oznamujem,
že chceme rádi věděti,
proč jste ráčili přijeti
sem do těchto krajin našich,
od vašich zemí vzdálených?

Melichar odpovídá:
Milostivý králi pane,
jenž řídíš království slavné,
nestěžujem toho sobě
oznámiti v pravdě tobě,
že jsme proto k dvoru tvému
přijeli velmi slavnému,
od tebe chtíce věděti,
by [s] nám ráčil oznámiti
o mladém králi židovském
nyní v nově narozeném.
Nebo jsme my jeho hvězdu
uhlídali na východu.
Kteráž nám nyní zmizela,
nás jisté cesty zbavila
jako anjel se stkvějící
neb co slunce se třpytící.
I pročež my Tvé Milosti
žádáme s ponížeností,
by [s] nám ráčil oznámiti,
kde by se měl naroditi.
Neb mu chcem činit poklonu
tak, jakž na něj sluší, hodnou
a k tomu jej darovati,
jakž na krále sluší, ctíti.

Herodes:
Toť jesti jakás věc divná,
u nás nikdy neslýchaná,
o narození takovém,
obzvláštně pak nám neznámém!
O té hvězdě nám povězte,
pravdu jistotnou oznamte,
neb bychom rádi věděli,
kdy a kde jste ji viděli,
kterážto že vám svítila,
vás ustavně předcházela.

Balthazar:
Králi, Tvé Milosti pravím,
pravdu jistotnou oznámím,
že ta hvězda nám svítila
a nás vždyckny předcházela,
ukazujíce nám cestu
až právě k tomuto místu,
ale nyní ztratila se.
Nevíme, jak to děje se.
Pročež my tě, slavný pane,
žádáme velice snažně:
aby [s] nám vědomost toho
dal pro slávu krále toho,
kde jest to místo, v němž zrozen
ten nový král jesti, splozen;
neb se mu klaněti chceme,
též [s] sebou dary neseme,
jimiž jej chceme uctíti,
jméno jeho velebiti.

Herodes odpovídá:
V pravdě my žádné známosti
nemáme, ni vědomosti,
co by to měl za krále být,
anebo kde se narodit.
Ale vy poslyšte rady
naší, najdete jej tady.
Rychle do Bethlema jděte
a na to dítě se ptejte!
A když je pak naleznete,
tehdy nám hnedky oznamte,
neb i my chceme přijíti,
jemu se také klaněti.

Tuto králové odejdou, pokloníce se, a Herodes přece mluví:
Ó, jak naše smutné srdce
jest zarmouceno velice!
Ačkoliv zármutek nese,
však se všeckno hněvem třese,
slyšíc o jakéms dítěti,
že se mělo naroditi.
To že by mělo být králem,
jako my, židovským pánem?
Předivná toto novina
jest nám nyní zvěstována.
Toť nijakž nemůže jíti,
chcem tomu odporni býti,
dokudž nám naše království
bude trvati i panství.
Nepřemůžeť nás nižádný,
byť byl kdo chtěl a jak slavný.
Nyní trochu té starosti
přestanem a hněvivosti
a radši na palác půjdem,
na tu věc mysliti budem.

Kašpar král:
Ej, mé srdce, jenž se bylo
prve velmi zarmoutilo,
nyní se velmi veselí,
radovati mi se velí,
neb hvězda, jenž se ztratila,
zase nám nyničko vyšla.
Není-liž tu, hleďtež zdravě,
nad tím městem stojí právě!

Melichar:
Jistě v pravdě ta hvězda jest,
není omyl, ni žádná lest.
Což se tedy veseliti
nemáme a radovati?
Pročež rychle pospěšme tam,
aby snad opět znova nám
ta hvězda se neztratila,
teprv by nás zarmoutila.

Balthazar:
Ovšem, rychle tak učiňme,
k městu Bethlemu pospěšme!
Ale hleďtež, co se nyní
stalo, věřtež, jináč není,
než že v tom domě král nový
narozen jesti, ten pravý,
neb nad ním se zastavila
hvězda, kteráž nám svítila.

Kašpar:
Sluší nejprv k matce jeho
poslat posla nějakého,
budeme-li přístup míti,
klanět se tomu dítěti.
Hleďtež, tamto stojí starec,
není-liž té panny otec?
Ale kýž jest posel nyní
této věci k vyřízení!
A on tamto, zdá mi's, stojí,
na ňákou cestu se strojí.
Slyš ty, posle, bez meškání,
nechajíce zevlování,
dojdi tamto k tomu starci
a tato slova jemu rci:
Že k nim tři králové jedou,
také dary s sebou nesou,
chtíce děťátko viděti,
jemu poklonu činiti.
Též že dary s sebou nesou
a že velmi z daleka jsou.

Posel:
Rád Vaší Milosti půjdu,
tu cestu konati budu.

Tu již jde.
Zdař Bůh, starečku shrbený,
krásnou bradou okrášlený!
Jsem poslán od Jeruzalema
naschvál k tobě do Bethlema
od východních slavných králův,
mocných, a velikých pánův,
kteříž sem schválně přijeli,
aby poklonu činili
tomu děťátku malému
tvému, v nově zrozenému.
Dary také s sebou mají,
jimiž děťátko ctít chtějí.
Pročež pověz matce jeho,
ať oznámí, jestli toho
užijí ti tři králové,
kteříž jsou i mudrcové,
aby mohli přístup míti,
klanět se tomu dítěti.

Jozef:
Dobře, posle, trochu počkej
a něco málo poshověj!
Hned matce jeho oznámím,
co odpoví, zas ti povím.

Oznamuje Panně Marii:
Panno Maria, coť povím,
také divného oznámím?
Přišel jest z Jeruzalema
posel k nám sem do Bethlema,
vyslaný od velkých pánův,
tak, jakož slyším, třích králův
východních, jenž sem přijeli,
by tvé děťátko viděli,
chtějíc se jemu klaněti,
též dary obětovati.
Žádají, by[s] oznámila,
je v tom dokonce zpravila,
jestli budou přístup míti,
klanět se tvému dítěti?
Pročež co ty říkáš tomu,
pověz, ať oznámím jemu:
nebo tam posel vně stojí,
vrátit se k králům zas strojí.

Panna Maria:
Ach, Stvořiteli všech věcí,
neobsažený v své moci,
což to má býti divného
a převelice nového?
Aby sem měli králové,
slavní a mocní pánové
přijíti v toto mrzuté
místo, bídné a smrduté?
Nu, což jsem činiti měla,
když jsem pak nikdež nemohla
hospody si objednati,
kde bych s ním měla bydleti!
Ach, jediný synáčku můj!
Bůh nebeský jest otec tvůj —
a, hle, kterak tě ponížil,
pro spasení lidské snížil!
Takže tuto v chlévě ležíš,
též zimou, hladem se trápíš!
Pročež, Jozefe můj milý,
oznam poslovi v tu chvíli,
že mohou volně přijíti,
to mé děťátko viděti,
jestliže jen oškliviti
sobě nebudou v chlév vjíti.

Jozef:
Dobře, hnedky mu oznámím,
tak, jakž´s rozkázala, povím.

Jde k poslovi:
Nu, posle, ty přece čekáš,
kolik konvic piva zmeškáš!
Mluvil jsem s Marijí Pannou
tak, jakož's žádal, o věc tvou.
Máš těm králům oznámiti,
že mohou volně přijíti,
jestliže jen oškliviti
sobě nebudou v chlév vjíti,
neb jinde neměla místa
s děťátkem svým, jest věc jistá.

Posel:
To já, starečku, rád slyším,
pročež v rychlosti pospíším
k mým pánům a jim oznámím,
relací od vás učiním.
Než jesti mi na tě líto
velmi hrubě, a to proto,
že mi tím pivem vyčítáš.
Ó! Co ho sám nerad píváš?
Tož's sobě mnoho zachoval,
že by [s] téměř bídný zůstal,
bys nevypůjčil košíčku
sobě, též také čepičku.
Což jsem tě ťal, jako kordem.
Povímť více, až se sejdem!

Jozef:
Ó, jdi radši, bodej zabit
byl aneb kyjem dobře zbit!
Dal-liže mi škales, hádej,
musí býti velmi zralej.

Posel, vracejíc se, mluví:
Pomáhejž Bůh, pánové, vám!
Nyní se zas vracuji k vám.
Oznamuje vám Panenka,
matička toho děťátka,
že volně přijít můžete,
jestliže jen nebudete
ošklivit sobě v chlév vjíti.
Nebo jinde místa míti
nikdež s děťátkem nemohla,
ta se s ním v chlévě shrnula.

Kašpar:
Nu, my tedy již půjdeme,
svou věc konati budeme,
poněvadž to dobře známe,
že již volný přístup máme.
Pojdmež tedy, nemeškejme,
tomu králi se klanějme!

Přijdou, pokloní se Panně Mariji a potom, kleknouc. Kašpar
mluví:
Velebeno bud, děťátko,
králi, malé pacholátko!
Klanějíc se Tvé Milosti
s pokorou, s ponížeností,
tvé důstojné jméno slavím,
ctím, chválím, také velebím.
Totoť zlato ofěruji,
upřímným srdcem daruji.
Ač jest mi to vědomé,
že toho nikdyž ode mne
pro všemohoucnost nežádáš,
nebo ho sám v hojnosti máš.
I my též od tebe máme,
všeckno dobré, přijímáme,
ale však je na znamení
vem věčného kralování!

Melichar mluví:
Slavný, důstojný, ač malý,
všemohoucí, věčný králi,
poklonu činíc teď tobě,
snažně žádali jsme sobě
klaněti se Tvé Milosti,
vědouc tě být té hodnosti.
Pročež já nyní poklonu
činíce tobě pokornou,
myrrhu tobě ofěruji,
upřímně dedicíruji
na znamení utrpení,
též hořkého umučení.
Přijmiž je vděčně ode mne,
v své paměti vždyckny měj mne!

Balthazar:
I já též s ponížeností
přistoupil jsem k Tvé Milosti;
klaním se jakžto mocnému
pánu, též i králi mému,
poněvadž jsi toho hoden,
abys byl ode všech lidí ctěn.
Pročež nyní žádám tebe,
abys nestěžoval sobě
toto kadidlo přijíti,
mne vždy v své milosti míti
na znamení kněžství tvého
podle proroctví mocného.

Panna Maria odpovídá krátce:
Slavní, velicí králové,
v světě vznešení pánové,
já na místě syna mého,
nemluvňátka maličkého,
vám poníženě děkuji,
též i v jistotě slibuji,
že s ním po smrti budete
kralovat v věčném životě.

Kašpar odpovídá:
Amen, Pán Bůh rač to dáti,
aby se mohlo tak státi!
S tebou se, Panno, žehnáme
a Bohu se poroučíme
i s tvým milým pacholátkem,
tím maličkým nemluvňátkem

Jdou pryč, Melichar mluví:
Již se zase pobereme,
Herodesovi povíme,
že jsme to děťátko našli,
pro kteréžto jsme sem přišli.
Pravil, že také klaněti
bude se tomu dítěti.

Balthazar:
Nevím, jak chceme činiti.
Mé srdce jaks k němu jíti
velmi hrubě mi zbraňuje
a od toho odrazuje.
Já jistotně pravdu pravím,
že k němu jíti neradím.

Kašpar:
I já též neradím k tomu,
bychom se vrátili k němu,
nebo jsem skrze vidění
měl jakoby zvěstováni,
také i z planet spatření
mám toho jisté poznání,
že Herodes cos hrozného
myslí o dítěti, zlého.

Melichar:
I mně to též taj no není
z týchž hvězd a planet spatření.
Pročež se tak zachovejme,
k Herodesovi nechoďme!
Jinší cestou se vrátíme,
do našich zemí přijdeme.

Přeč odejdou a Herodes, vyvstana a po muziky přestáni, hněvivě mluví:
Ej, jak nyní Naše Milost
hněvá se pro třích králův zlost,
kteřížto jsou nás podvedli,
sebe v nemilost uvedli,
k nám se zas nenavrátili,
tak aby nám oznámili
o dítěti narozeném,
jehožto židovským králem
před námi jsou jmenovali,
když se nás dotazovali,
jestliže bychom věděti
mohli, kde se naroditi
měl. My pak jsme jim pravili
an' i přísně poručili,
aby se pilně na toho
krále v nově zrozeného
ptali a, když by jej našli,
nám ihnedky oznámili,
že i my chceme přijíti,
jemu se také klaněti.
Již tomu srozumíváme
a to dobře poznáváme,
že tudy zrada nějaká
kuje se jistě veliká.
Strach, abychom my o naše
jeruzalemské tím spíše
království nyní nepřišli
skrze to dítě. Než byli
nyní jsme si vymyslili,
co bychom činiti měli.
Pročež hnedky mým rytířům
oznámíme, služebníkům,
tak aby oni v rychlosti
bez všelijaké milosti
dítky malé mordovali,
by tolikéž zahubili
i toho krále nového,
nedávno na svět přišlého.
Však my také syny máme,
jimž království odevzdáme,
však tak, budou-li se chtíti
k Naší Milosti chovati,
aby královskou velebnost
neurazili na věčnost.
Ej, slyžtež, moji rytíři,
mysl naše k tomu měří,
kteroužto vám oznamujem,
an' i přísně rozkazujem,
poroučejíc, abyste ji
konali co nejrychleji:
Všeckny dítky v slavném našem
království Jeruzalemském
z stáří dvouchletých mordujte
a v ničem jich nelitujte!
Bychom nechtěli trpěti,
aby naše vlastní děti
v naše království se třely,
bez naší vůle je měly.
Na křik dítek a pláč matek
nic nedbejte, by ten skutek
přišel brzy k vykonání
a našemu rozkázání
co nejdřív zadost stalo se!
A protož rychle strojte se,
ať to naše poručení
vykoná se bez prodlení!
Drabant odpovídá s druhým:
Milostivý a veliký
náš králi Jeruzalemský,
oznamujem Tvé Milosti,
že my tu věc s ochotností
chceme rádi vykonati
a ty dítky zmordovati.
Pročež my hleďme nemeškat,
pojdme radši tu věc konat!

Tu jdou k Židovkám a drabant mluví:
Hnedky sem ty děti dejte,
poručení zachovejte
krále Heroda slavného,
mocného pána našeho!
Neb je máme mordovati
i jiné všeckny pobiti.

Židovka odpovídá:
Och, nebesa se prolomte,
nevinných dítek pomstěte,
jenž jsou zmordovaný bídně
před námi tuto žalostně!

Druhá Židovka:
Bože! Bože! Rač pomstíti
toho, tyranna zkrotiti,
pro ty naše dítky malé,
jenž's nám je dal k své cti, chvále!
Drabanti, vracujíc se k králi s dětmi, mluví:
Králi, tuť hle, zmordovaných
dvé dítek nesem ti zbitých,
a to na jisté znamení
ukrutného mordování,
že, jakž's ráčil poručiti,
tak jsme hleděli činiti.

Herodes:
Tak jsme ovšem chtěli míti,
by byly ty dítky zbity,
nebo i dítky mé paní
malé dáme k zmordování,
protože nechcem žádného
živit dítěte malého.

Tuto muzika hraje, anjel jde k Jozefovi, mluvíc:
Jozefe, poslyš novinu
od Boha ti oznámenou:
Máš se hned s Pannou Marijí,
vezmouce děťátko její,
upřímo k Egyptu bráti,
neb Herodes zahladiti
děťátko její umínil
a mnoho tisíc poručil
již toho dne přežalostně
z vnuknutí ďábla bezbožně
děťátek již zmordovati,
aby tolikéž zabíti
dítě malé mohl Krista.
Věř tomu, neb jest věc jistá,
nebo hned dne zejtřejšího
více bude konat toho.
Pročež hned se tak zachovej
a z těchto krajin pospíchej!

Jozef:
Ach, můj Bože, opět práce
na mě, shrbeného starce!
Povím to Panně Mariji,
vím, že opět zarmoutím ji.

Anjel:
Nu, jdi rychle, oznam jí hned,
jakť jsem oznámil, tak se řeď!

Anjel odchází, Jozef mluví k Panně Mariji:
Ach! Panenko, co ti povím?
Bojím se, že tě zarmoutím.
Anjel Páně se mnou mluvil;
vůli božskou mi oznámil,
abychom se hned přeč brali
a k Egyptu pospíchali,
že král Herodes jest toho
oumyslu nešlechetného,
aby dítě Krista zabil,
a již mnoho set poručil
v krajinách bethlemských dětí
ukrutně pomordovati
a toho že nepřestane,
leč když žádné nezůstane
v těch krajinách živé dítě.
Zachovejmež se tak hbitě
a tu hled plenky svázati,
nebo nebudem meškati,
radši, co vydržím, půjdeme,
tak jeho zlosti ujdeme.

P[anna] Maria:
Ach, ach, já panna přesmutná,
v tomto světě zarmoucená,
kteráž málo potěšení
mám, nýbrž vždy zarmoucení!
Ó můj synáčku jediný,
kterak's v tom světě tak nuzný,
neb tě vidím tak bídného,
že v něm nemáš hned nic svého!
Ježto's pánem nebe, země,
takže všeckno lidské plémě
od tebe vše dobré mají,
kdyžkoliv co užívají,
to jsi jim sám dáti ráčil,
sebe's pak pro ně ponížil.
Nu, Jozefe, na ramena
vezmi Krista, mého syna,
Ej, sehni se, ať ti ho dám,
neb sama plenky nésti mám.

Jozef:
Ale nechci ho tak nésti,
však bych si třeba do kosti
ramena ohněsti musil,
již bych věru starec zdědil.
Než dáš sem toho synáčka,
vložím jej vně na oslíčka,
ale nejprv se posilním
a z této naše se napím,
nebo jest mi mdlo velice,
až mi zbledly obě líce.

Tuto pije, potom dále mluví:
Ach, jak mé srdce okřálo,
když vínečka zakusilo!
My nyní půjdeme od vás
a přátelsky prosíme vás,
že nás na cestu fedrovat
nebudete si stěžovat.
Vás poroučíme Bohu v moc,
Bůh rač vám dáti dobrou noc!

Epilogus
Již jste ráčili slyšeti
toto naše předsevzetí,
které jsme nyní konali
a před vámi ukázali.
Pročež, kdož jste vděčni toho
sprostného Actu našeho,
tedy račte se laskavě
naklonit k nám milostivě
a nás grošemi fedrujte,
z milosti, lásky darujte!
Nebo k poctivosti vaší
lámali jsme hlavu naši,
abychom vás tím uctili,
což jsme nyní působili,
vidouc vás osoby ctnostné
být, příjemné a šlechetné,
kteřížto, po všeckny časy
chválíc Boha svými hlasy,
k nám lásku ukazujete
a dobrého nám přejete,
pročež my Vašich Milostí
žádáme s ponížeností
jednomyslně společně,
že ráčíte od nás vděčně
toto konání přijíti,
také nás výmluvna míti,
jestli jaký nedostatek
při tom se našel neb zmatek.
Nyní račte veselí být
a nás též v své paměti mít,
také v laskavé ochraně
pro náhradu boží, Páně!

Text je převzat z vydání Z. Kalisty, Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 1942